Vloženo: 1. 6. 2023 Číslo dotazu: 5159

Dobrý den, zajímalo by mě zda mám nějakou šanci, že budu moct nadále vykonávat svoji práci. Pracuji jako strojvedoucí. Ve svém volnu jsem způsobil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu. Nadýchal jsem 1,85 promile. Zatím pracovat můžu, protože zákaz řízení motorových vozidel, který mi začal platit po odevzdání ŘP Policii se podle drážního úřadu nevztahuje na řízení drážních vozidel. Ovšem pokud odejdu od soudu s trestem, budu mít záznam v rejstříku trestů, tak podle Zákonu o drahách nebudu osoba spolehlivá pro řízení drážního vozidla a seberou mi licenci. Mám za to co jsem udělal vůbec šanci dosáhnout podmíněného zastavení trestního stíhání s tím, že by se zákaz řízení nadále vztahoval jenom na řízení na pozemních komunikacích? Podmínky splňuji, ale přemýšlím zda závažnost toho co jsem udělal není až příliš vysoká... Poškodil jsem sloup el. vedení, kamarádovi co seděl vedle mě zranění, kvůli kterému bude marodit cca půl roku, ale on uznal chybu nás obou a žalovat mě proto nebude.

Odpovídá Jan Vobořil (2. 6. 2023)

Dobrý den,

daný skutek bude posuzován jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykových látek, běžným trestem za takový skutek je i různě dlouhý zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, což lze vztáhnout i na vlak. Jde o jinou situaci, než je zadržení řidičského průkazu na automobil, což vás vylučuje jen z činnosti, k níž je třeba předmětný řidičský průkaz. Zákaz od soudu vnímám šířeji jako zákaz řízení všeho, co má motor. Samozřejmě lze zkusit u soudu argumentovat prací a žádat vymezení pouze na řízení na pozemních komunikacích. V každém případě ale ať už bude zákaz řízení jakýkoli, tak bude součástí trestního rejstříku. Jedinou cestou jak zabránit zápisu do rejstříku trestů by byl nějaký odklon v trestním řízení, který by nevedl k vynesení odsuzujícího rozsudku, typicky podmíněné zastavení trestního stíhání nebo narovnání. Nepovažuji ale za příliš pravděpodobné, že by se s tímto výsledkem státní zastupitelství nebo později soud ztotožnili.

S pozdravem,
Jan Vobořil